Nábytek je určen k používání pouze ve vnitřních prostorách při teplotě 15 - 30 stupňů Celsia. Dřevěný nábytek nelze používat venku. Jeho uschování na slunci, ve vlhkých prostorách nebo při nízké teplotě může zapříčinit vznik četných trhlin dřeva, lakovaného povrchu, a dokonce způsobit znetvoření nábytku.
Dřevěný voskovaný nábytek je nutno čistit pouze prostředky určenými pro jejich čištění. V péči o nábytek nesmí být používány mokré, vlhké hadříky. Během používání náytku je nutné se vyhýbat poládání na nábytku mokrých nebo horkých předmětů – mohou způsobit rozpuštění ochranné vrstvy vosku a odbarvení povrchu.
Nábytek z masívu je obecně nejpopulárnějším dřevěným nábytkem, který je charakteritický přístupnými cenami a velmi širokou škálou dostupných barev. Speciální ekologické laky podtrhují a zvýrazňují krásu přírodního masivního dřeva, dodávají našemu nábytku klasický nadčasový vzhled.
Výroba nábytku byla vždy spojena s nářadím. Úroveň obrábění dřeva omezovala člověka v závislosti od dějinné etapy. Nábytek se objevoval již v prehistorii. Důmyslnost provedení a přesnost např. židle byla omezena s ohledem na nářadí. Další omezení představovaly dovednosti a vědomosti člověka. Prvním nářadím, používaným k obrábění dřeva, byly primitivní ostré nástroje zhotovené z kostí, skořápek, hlavně však z lámaného kamene (doba kamenná). Prehistorický člověk ostřil nářadí tak, že loupal kámen jiným kamenem.Samotný kámen nebyl příliš pohodlný, a tak se začaly používat různé kožené rukojeti, kroužky apod. To usnadnilo používání primitivního nářadí.
Na obrázku je znázorněn postupně ostrý kámen, prehistorické kladivo, nože z kamene a kostí, jehla zhotovena ze žebra a skořápka. Nábytek z doby kamenné byl značně nepraktický a neergonomický. Rozvoj znalostí, nářadí a dovedností způsobil rozvoj výroby nábytku. Největší pokrok znamenalo používání kovů v nářadí. První použitý kov v nářadí byl bronz (slitina mědi s cínem v poměru 9:1). Použití slitiny umožnilo tvořit více specializované nářadí s vhodným tvarem a funkcí. Rozvoj nářadí rozšířil možnosti jeho používání. Průkopníky byli Egypťané. Byl objeven nábytek v hrobce Tutenchamona, vytvořený s přesností, jaké bylo v Evropě dosaženo až v 17. století. Nábytek začaly vyrábět specializované jednotky. Při výrobě velkého množství nábytku si Egypťané mohli dovolit používat drahé nářadí. Objevila se první vrtačka v podobě čelenky s lankem kolem pseudovřetene. Byl vytvořen soustruh (na stejném principu jako vrtačka, ale kolem obráběného materiálu je provaz - otáčení vodorovně kolem osy). Vzniklo mnoho nových zařízení, jako svorky, štětce, dláta, hoblíky. Největší pokrok nastal po objevení železa. První nářadí zhotovené ze železa nebylo nejlepší. Až použití vhodných slitin umožnilo zlepšit kvalitu obráběného povrchu a přesnost. Rozvoj ručního nářadí v době železné dosahoval vrcholu. Počet a různorodost pil, hoblíků, kladivek, dlát, vrtáků a mnoha jiných druhů nářadí předčil předcházející doby.
První zmínky o obráběcím stroji najdeme již ve 13. století ve spisech Villarda de Homecourta. Popsaný stroj připomíná svislou pilu zhotovenou z větví a dřevěných kruhů. Byla použita plochá pila, používána při ručním řezání dřeva. Úplné spisy, týkající se prvních obráběcích strojů, vytvořil Leonardo da Vinci kolem r. 1490. Vytvořil první soustruh a pilu. Nejstarší dochovaný obráběcí stroj je frézka z r. 1818. Při výrobě se vycházelo z předpokladu, že je třeba vyrábět co nejvíce v krátké době, až na konci byla kvalita. Někteří si určitě pamatují charakteristické zelené stroje z 80. let. Nynější obráběcí stroje převyšují přesností a výkonem jejich prvovzory používané před 30 lety. Tendence vývoje obráběcích strojů směřuje k počítačovému řízení. Plochá soustava, původně používána u obráběcích strojů (osa byla ručně nastavována), byla vytvořena Talesem. Kartézská soustava s interpolací umožnila plné využití obráběcích strojů. U obráběcích strojů CNC jsou používány také další soustavy, např. polární, cylindrická, sférická atd. Koncepce vývoje obráběček směřuje ke stále vyššímu výkonu. Je to zřejmé při pohledu na nastavované rychlosti starých obráběček CNC a nových. Nové stroje jsou mnohem rychlejší. Nyní výrobci dosahují maximální rychlosti u soustavy souřadnicové (klasická soustava – řízení jednotlivých os pomocí oddělených motorů). Budoucnost tvoří paralelní struktury (stejné jako u leteckých simulátorů). Jsou mnohem rychlejší (doba změn uložení zkrácena na milivteřiny), přesnější a chyby na jednotlivých osách se nesčítají. Obráběčky s největším výkonem vznikají při použití soustavy paralelní se souřadnicovou. První obráběcí stroje tohoto druhu jsou TRICEPT (úplné 5-osé centrum). Další možnost představuje centrum PEGASUS.
